Autobazar Arho recenze vozidel

Autobazar Arho recenze vozidel Logo Autobazar ARHO


Ford Mondeo 2.2 TDCi

Vloženo: 16.02.2012 Změna: 19.11.2012 15:07 Diskuze: 0

Největší z rodinných sedanů segmentu D má za sebou facelift. Prospěl mu. Nejde o to, jestli se vám Mondeo líbí nebo nelíbí, Ford má fanoušků dost i bez vás. Ale je příjemné, že jedno z nejoblíbenějších aut ve třídě konečně nepůsobí jako stodola na koolečkách. Dobře, Mondeo vždy vypadalo docela dobře, jen bylo trochu... velké. Nová přední maska s výrazným lichoběžníkovým otvorem ho opticky zmenšila a vzadu odvedla stejně kvalitní práci nová diodová světla. Jejich tvar kopíruje původní myšlenku, ale jsou širší, takže záď vypadá nižší a celkově menší.

Přestože změny nejde označit jinak než spovem decentní, Mondeu velmi pomohly. To samé lze říct o interiéru, který dosud lehce pokulhával za konkurencí. Zejména kvalita zpracování byla místy pochybná a dobře nepůsobila ani směs nových a starých tlačítek. Ford navíc posledních pár let jako by tápal a nemohl najít správný směr. Pochybný vkus projevili designéři nejvíce při návrhu faceliftovaného Focusu druhé generace, ale v Mondeu se také nevytáhli. Zjevně byly špatně spíš barevné kombinace - tvary plastů se v podstatě nezměnily, přesto kabina neuvěřitelným způsobem prokoukla. Verze Titanium jsou uvnitř laděné do decentních odstínů, v předprodukčních testovacích autech se designéři nebáli ani obyčejných matně černých plastů. Ty vypadají dobře, prostě proto že se nepokouší imitovat karbon, dřevo ani, co jí vím, třeba slonovinu. Bohužel se snadno poškrábou, ale do začátku výroby snad najdou v továrně ve městě Genk v Belgii ten správný kompromis. Pokud tedy opět nenasadí imitace. K lepšímu se změnila grafika přístrojů, která u původních mondeí působila jako ukradená z mobilu. Pokud vám však kabina velého Fordu přišla vždy tak trochu prázdná a neosobní, změnu nečekejte, palubní deska je stále poměrně daleko od řidiče. Kosmetické změny však nejsou tím největším, co Mondeo poslední dobou potkalo.

Už v první polovině roku začala nenápadná obměna nabídky pohonných jednotek a v autě se zabydlela celá řada nový ch elektronických i mechanických vynálezů. Testovací auta byla bez výjimky vybavená podvozkem IVDC s plynule měnitelnými charakteristikami tlumičů. Ten funguje v režimu Comfort dobře i na našich silnicích, i když ještě měkčí ladění by mu neublížilo. Víme to, protože stejný podvozek mělo i nedávno testované Mondeo se slabší verzí dvoulitru EcoBoost. Na Autobahnu stačí přepnout na Normal a získáte stabilní základnu pro útoky na rychlosti přes dvě stě kilometrů za hodinu. Bude se vám hodit, jak nejsilnější dvoulitrový EcoBoost, tak diesel o objemu 2,2 litru mají na výpady do levého pruhu sil dost. Ford se chlubí především benzínovým motorem, který je s 240 koni dokonce silnější než odcházející přeplňovaný pětiválec. Přitom dokáže jezdit úsporněji. Nečekejte ale zázraky. Jestliže s dvouapůllitr uměl vystačit s deseti litry na sto kilometrů a obvykle žral jedenáct, EcoBoost okupuje kategorii o litr níž. Velkou nevýhodou nového čtyřválce je - překvapení - že má jen čtyři válce. Jestliže jeho předchůdce byl takové malé monstrum, EcoBoost zní jako... čtyřválec.

Ford se u silnější verze pokusil přidat drama pomocí systému nazvaného Sound Symposer. V principu nejde o nic jiného než o dobře naladěnou trubku, která vede ty správné zvuky od motoru k pasažérům. Jednotka nezní tak ploše a vykastrovaně jako ostatní moderní turbomotory, jenže je to pořád slabé. Pokud chce Ford budovat image, EcoBoostem to nepůjde, je podobně nevýrazný jako jiné motory z posledních let. Jinak jde o prvnotřídní jednotku, silnou a úspornou. Pokud myslíte hlavou spíš než srdcem, má u vás EcoBoost jediný vážý problém. Jmenuje se 2.2 TDCi, nabízí rovné dvě stovky koní a 450 newtonmetrů. Na českých silnicích nemůžete potřebovat silnější motor a ani u západních sousedů se neztratíte. Za studena zní trochu hrubě, ale to dnes zajímá málokoho. Uslyšíte ho jen ve městě, ozývá se do kabiny potichu a už v devadesátce ho pohodlně přehluší aerodynamický hluk. Namísto deseti litrů vystačí s osmi a spíš bude ještě úspornější. Mondeo má totiž několik novdíky ých vychytávek, montovaných napříč modelovou řadou. Jeho spotřebu pomáhají snižovat věci jako aktivní žaluzie na chladiči.

Motor se nim rychleji zahřeje, a tedy dostane do oblasti nejvyšší účinnosti. Ve vyšších rychlostech se zavírají, aby snížily aerodynamický odpor auta. Alternátor, jak je dnes obvyklé, nabíjí jen pokud nestojíte na plynu. Dieselu by měla nová ekotechnika pomoct k udávané spotřebě pět litrů, ale zas tak optimističtí nebuďte. Jediný důvod, proč byste mohli chtít benzínový motor, je převodovka PowerShift. Má dvě spojky v olejové lázni a je důstojným soupeřem DSG od Volkswagenu. Neškube a řadí hladce, ovšem v nedbalkách ji nachytáte stejně snadno jako kterýkoli jiný automat. Špatně zvládá náhlé přidání plynu, neumí rychle podřadit o dva stupně. A proč byste kvůli ní měli chtít motor EcoBoost? K nejsilnějšímu dieselu ji totiž nedostanete, současný PowerShift přenese nejvýš 360 newtonmetrů, takže 2.2 TDCi je ze hry. Dvě spojky pořídíte ke všem ostatním rozumným motorů, (krom těch nejslabších) a pokud trpíte fóbií ze tří pedálů, nic jiného než PowerShift vám k Mondeu stejně neprodají.

Malý nedostatek

Když přijde na rychlou jízdu, má nové Mondeo jedinou chybu. Těžko říct jestli je to problém jen nejsilnějších verzí s těžkými motory, ale volant nekomunikuje a jeho obsluha není zvlášť příjemnou činností. Je příliš lehký a odpor neroste tak, jak by mměl. Nejsilnější EcoBoost i 2.2 TDCi váží téměř stejně - 1739, respektive 1740 kilogramů ve verzích sedan a liftback. Kombi jsou o padesát kilogramů těžší. To je pořádná nálož a chování volantu tomu odpovídá. Obě verze jsou spíš dálničními křižníky. Na okresce pojedou rychle, ale nijak zvlášť uspokojivě. Ford na své vlajkové lodi stále pracuje a současné Mondeo začíná v prodejích překonávat VW Passat a náš autobazar může jen dodat, že zaslouženě.